Komunita pražských františkánů se vyznačovala dobrovolně zvolenou chudobou. Teprve, když člověk prohlédne zavádějící atmosféru světa, která ho oslňuje bohatstvím, možnostmi, požitky, nevázaností všeho druhu…,
teprve když procitne ve své vlastní existenci před Boží tváří k poznání své radikální chudoby…, teprve když si uvědomí, že je jen to, co je před Božíma očima, nic víc a nic méně, stává se sám sobě zřejmým a nalézá i pochopení pro svého bližního. Třetí den přípravy na beatifikaci můžete posvětit následující modlitbou.
Pane Ježíši, blaze těm, kdo rozumějí chudobě v tvém duchu. My, Pane, nemáme svého nic – ani tu chudobu. Nemáme jiné evangelium pro chápání chudoby, jen tebe. Ty jsi ten Chudý Boží. Vyznáváš Boží autoritu celou svou bytostí. Nehledáš svou slávu, nemáš své učení, nekonáš svou vlastní vůli. Nemáš ani kámen, na který bys složil hlavu. Ale nejsi žebrák. Dostáváš vše od svého Otce s uznáním a radostí. Procházíš mezi pozemskými věcmi, aniž bys je shromažďoval, kráčíš lehce, protože tvé srdce je obráceno k Otcovu Království. A poklady tohoto Království jsou poklady tvými. Pane Ježíši, je tak chudý ten tvůj život, do kterého strháváš každého, kdo tě následuje! Nejsi nikým před tímto světem. Svět se tě nebojí. Nemáš za sebou žádnou armádu. Svět se staví proti tobě a ty zůstáváš se svým Otcem sám. To je ta tvá chudoba!