Farní list listopad 2012

Dnes vychází Farní list. Najdete v něm mimo jiné rozpis dušičkových pobožností v okolí a rozhovor s panem Oldřichem Paličkou, který v říjnu nastoupil do zaměstnání v katolické církvi jako nový technický administrátor našeho děkanátu.

Život farnosti je sice spjat s naši vírou a hodnotami z víry plynoucími, nicméně žijeme uprostřed společnosti, jejíž cesty jsou mnohdy klikaté a ti, kteří nás vedou, naši politici, nám, věřícím a popravdě i nevěřícím, občas připraví nejedno překvapení. Snad právě proto by vás tentokrát mohl zaujmout úvodník našeho otce Tomáše.

 Volání po změně

Česká republika prožila před několika týdny za velmi nízkého zájmu voličů další kolo politického klání o mandáty v Krajích a o senátorská křesla v Parlamentu. Při pohledu na výsledky jednotlivých stran nelze nevidět, kdo si polepšil a kdo naopak ztrácí dech. Použijeme-li přirovnání k atletice, dlouhodobě vyrovnaná skupina závodníků, kteří se od začátku střídali ve vedení jen o pár kroků, zaznamenává v posledních kolech běhu (letech práce) narůstající rozestupy. Aktuálním překvapením je zejména raketový nástup závodníků v rudém dresu, kteří se dlouho vezli ve stínu ostatních běžců. Nadšené komentáře pocházející od jejich trenérů i fanoušků se shodují v tom, že se jim rýsuje příležitost zaútočit přímo na medaile. Letošní krajské volby proto kladou všem zodpovědným voličům v Čechách a Moravě otázku: Skutečně chcete být svědky – či dokonce aktivními nebo pasivními spolupracovníky – návratu naší země k budování socialismu?

Nad tím je třeba se vážně zamyslet. Zdá se, že nynější podoba kapitalismu, který se vymknul z věrohodného mravního a často i právního rámce, selhává. Nad zprávami o veřejném dění jsme trvale uváděni v úžas. Negativní kampaně mají zelenou. Lidé právem volají po změně, ale málokdo si skutečně láme hlavu nad tím, jaký pozitivní obsah by tato změna měla mít. To není v Evropě poprvé. Například francouzská revoluce koncem 18. století popravila krále, rozprášila dosavadní společenský řád a nebývale tvrdě se postavila proti křesťanskému náboženství. Mnozí tehdy jásali nad provolávanými slogany o rovnosti, volnosti a bratrství. Jenže brzy se ukázalo, že nová vláda není lepší. K zemi padaly další a další hlavy. Vyrostl režim založený na strachu a egoismu, takže známý filosof Immanuel Kant – původní zastánce revoluce – cítil v r. 1795 potřebu varovat před hrozbou „zvráceného konce všech věcí.“ Hlasité volání po radikální změně bez jasné a pozitivní vize tedy není žádná výhra. Komunisté dneška se dušují, že vizi mají a že většina z nich při tom neplánuje druhou revoluci ve stylu r. 1948. Dokonce prý se zahanbením přiznávají lítost nad mořem nespravedlnosti, které jejich dlouhá vláda Československu přinesla. To vše je chvályhodné, ale … stačí to k tomu, abychom jim znovu svěřili vedení Státu? Socialismus byl, je a vždy bude z ideového hlediska extrémní politické řešení, které si výměnou za příslib světlých zítřků vyžádá praktický konec svobody a demokracie. Podívejme se do Číny. I přes naši současnou politickou bídu věřím, že zlatá střední cesta mezi divokým kapitalismem a reálným socialismem existuje a stojí za to ji hledat. Je velká škoda, že jsme neměli více politiků formátu pana Josefa Luxe, ale pevně doufám, že se ještě mohou na scéně objevit.

Žehná vám otec Tomáš