Farní list – prosinec 2013

Přičiněním několika šikovných a ochotných lidí spatřil po delší přestávce světlo světa zase náš Farní list. Jde o vánoční číslo pro chvíle sváteční pohody, které si můžete stáhnout z našeho webu. Úvodník pana faráře vám zde přikládáme.

Vánoční vzpomínky 

Jednou o Vánocích mi vyprávěl otec Karel, skvělý farář valašskoklobúcký, jak kdysi v době své služby na svitavsku prožíval svátky. Z jeho vzpomínek bylo i po mnoha letech slyšet radost nad vírou těch vesničanů, kterým stálo za to, aby ve svém kostele postavili velký sádrový betlém, i když se tam měla konat jen jedna vánoční bohoslužba. Na Štědrý večer objížděl otec Karel farnosti a slavil s lidmi narození Krista. Když pak dozněla poslední koleda a umlkla poslední ústa, co chtěla vyslovit přání, rozhostilo se ticho. V nastalé tmě se o slovo přihlásila zima a pan farář se vydal na zpáteční cestu směrem k faře. Když míjel rozzářená okna domů, za nimiž probleskovala světla vánočních stromečků, tu ho prý náhle přepadl zvláštní smutek. Dolehlo na něj tíživé vědomí, že se vrací do velkého a prázdného obydlí s vyhaslým krbem, kde ho té noci už nikdo nečeká. …

Myslím si, že tato zkušenost – vyrůstající ze svobodně zvoleného života v celibátu pro Boží království – je velmi potřebná. Činí totiž Boží služebníky vnímavými jak pro hodnotu rodiny, tak pro situaci lidí, kteří z různých důvodů prožívají Vánoce v odloučení od svých blízkých. Chtěl bych dnes nejprve povzbudit všechny rodiny z naší farnosti: Buďte tím, čím máte být! Buďte místem opravdové lásky a jednoty mezi partnery i mezi spřízněnými generacemi. Neste spolu ochotně všechno dobré i zlé. Nikdy se nevzdávejte před překážkami, modlete se a věřte v sílu odpouštějící laskavosti. Jestliže slavíte svátky ve společenství fungující rodiny, važte si toho. Nezapomeňte však projevit solidaritu s těmi, kdo takové štěstí nemají. Možností je mnoho. Líbí se mi např. adventní iniciativy, které se snaží udělat vhodným dárkem radost obyvatelům dětských domovů. Svůj smysl může mít i pohlednice zaslaná včas konkrétnímu člověku mimo okruh těch, kdo obvykle píší vám. Osamělého člověka ve vašem okolí navštivte, nebo mu alespoň věnujte pozornost skrze modlitbu. Nemyslete si, že tímto způsobem jen dáváte. Právě takto se totiž otvíráte Ježíši Kristu.

Slova povzbuzení chci adresovat také vám, drazí farníci bez pevného rodinného zázemí. Vy jste zvláštním způsobem podobní oněm chudým biblickým pastýřům, kteří v Betlémě hlídali svá stáda mimo město, když se nad nimi náhle rozzářila nebesa. Tito pastýři se – pro někoho překvapivě – stali privilegovanými svědky narození Božího Syna, zatímco unavení obyvatelé rodinných domů spali. Nebojte se tedy prožívat Vánoce! Budete-li duchovně bdělí, přijde právě skrze vás do našeho unaveného světa Boží pokoj a požehnání. Ve svých čtyřiatřiceti letech si snad už také smím dovolit vzpomínat. Znám velmi dobře vánoční teplo rodinného krbu i zdánlivou prázdnotu štědrovečerní samoty. Ani jednoho bych se však nechtěl vzdát. Obojí je totiž pro mě nádherně prozářeno vánoční zvěstí evangelia: Dnes se vám narodil Spasitel. Radujte se.

Žehná vám otec Tomáš