Oheň v srdci i v očích

První čtení následující neděle (Jer 20,7-9) představuje vnitřní drama proroka Jeremiáše, který se pro své poslání svědčit o Boží pravdě dostal v Jeruzalémě do cely předběžného zadržení a stal se terčem posměšných narážek mnoha lidí.

Jeremiáš si nejprve velice naříká na svůj osud a chce s hlásáním Božího slova přestat. Zjišťuje však, že to nejde, neboť „Hospodinovo slovo je v mém srdci, jak hořící oheň“. Podobnou zkušenost můžeme mít také. Cestou do Itálie jsem si povídal se svým litevským přítelem jménem Ramunas. Vzpomínky se stočily na jeho zkušenosti ze základní vojenské služby, kde pracoval jako řidič. Měl to tam těžké, protože na rozdíl od ostatních vojáků nekradl a neprodával naftu, čímž nepřímo odhaloval jejich nepoctivé chování. Málem ho prý kvůli tomu zbili. Přesto Ramunas nikdy neopustil zásadu vloženou do jeho svědomí: „Nesahej na to, co není tvoje“. Setkání s takto ryzími lidmi – kteří mají oheň pravdy nejen v srdci, ale i ve svých očích, slovech a skutcích – je Božím darem a výzvou k obrácení.

_______________________

AKTUÁLNĚ:

Za takové znamení považuji i náhlý odchod na věčnost paní Marie Polisové ze Senice na Hané. Kdo ji znal, dobře ví, že dokázala být nejen obětavá, ale také velmi rázná. Tato její prorocká ráznost však vycházela z čistého srdce a upřímného přesvědčení o tom, co je dobré a správné v Božích očích. Modlím se za ni, ale také za to, abychom její svědectví víry nebrali na lehkou váhu. + OT