Nikdo nás nenajal

Podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1-16) připomíná účastníkům nedělní mše svaté, že v církvi je dost práce pro každého. Křesťan by se měl občas ptát ve zpytování svědomí: Co konkrétního dělám pro Boží království?

Můžeme vzít v úvahu zejména tři oblasti, bez kterých neexistuje církevní společenství. První je bohoslužba. Církev je zde mimo jiné proto, aby byla Bohu vzdávána veřejná úcta, jakou si On sám přeje. Možnosti zapojení laiků jsou velice široké: od práce kostelníka, ministrantů a lektorů, přes hudbu a zpěv, úklid a výzdobu kostela, praní liturgických rouch a oltářních pláten, zvonění na věži, údržbu chrámu a jeho okolí, až po samotnou aktivní účast věřících na obřadech (nejen v neděli). Druhou zásadní oblastí je hlásání Božího slova mimo liturgii. Leží mi na srdci křesťanská výchova ve vlastní rodině, svědectví víry mezi kamarády, nebo šíření úcty k Bohu na pracovišti? Modlím se za to? Snažím se rozumět učení církve, abych ho mohl/a hájit? Vážím si práce druhých na tomto poli? Umím ocenit a využívat křesťanské časopisy a knihy nejen pro sebe? Neodrazuji špatným příkladem od obrácení své sousedy a známé? Třetí nutnou oblastí života farnosti je konkrétní služba pomáhající lásky. Toto pole je otevřené pro spontánní návštěvy lidí osamělých a nemocných. Velmi důležité je také sdílení pozemských dober s lidmi v nouzi. Nemylme se, potřební lidé žijí přímo mezi námi, ale často se stydí dát svou situaci najevo. Buďme všímaví a diskrétní! Láska je vynalézavá, jak ostatně můžete už několik roků – navzdory kolujícím pochybnostem – s obdivem pozorovat na tzv. modrém domě v Senici.

_____________________

AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, tento týden jsem měl možnost poznat zblízka pana kardinála Cafarru, biskupa v Bologni, a jeho kněze. Jsem za to vděčný. V sobotu pak proběhla v katedrále slavnost kněžského svěcení. Bohužel tam byl jen jeden kandidát a příští rok prý dokonce nebude žádný. Tady také naléhavě zaznívá slovo Páně: „Jděte i vy na mou vinici“ (v.7). Papež František jednou poznamenal: „Italská církev je silná díky farářům.“ Jinými slovy, bez horlivých a svatých pastýřů, nebudou naše farnosti nikde existovat dlouho, i kdyby se ostatní věřící rozkrájeli na nudličky. +OT