Cestou do nebe

Každý měsíc v roce má v sobě něco specificky krásného. Listopad – jak již sám název napovídá – ukončí pestrobarevné divadlo podzimu a připraví nás na období strávené u krbu.

Začátek listopadu patří odnepaměti dušičkovým svátkům, ve kterých se v souladu s náladou přírody setkávají vděčné linie vzpomínek na zemřelé i pokojné očekávání slíbené radosti v nebi. Evangelium slavnosti Všech svatých (Mt 5,1-12), která je pro katolíky v České republice doporučeným svátkem srovnatelným s nedělí, před nás staví Ježíšovu cestu ke svatosti skrze blahoslavenství. Mohli bychom ji volně parafrázovat asi takto:

Blaze těm, kdo aktivně pracují pro mír mezi lidmi, i když jim to nepřináší zvláštní výhody;

blaze milosrdným, kteří se neunaví ani odpouštěním, ani dobrými skutky;

blaze těm, kdo věří Bohu více, než sami sobě;

blaze těm, kdo dokážou mlčet i promlouvat vedeni citem pro lásku a spravedlnost;

blaze těm, kdo nezapomněli, proč je třeba plakat nad hříchem;

blaze těm, kdo umí najít pozitivní stránku i v nechtěném běhu událostí;

blaze těm, kdo odmítají pomluvy a jiné pronásledování druhých;

blaze těm, kdo si uchovávají čistý pohled na svět, typický pro děti.

Toto je Ježíšem prošlápnutá a mnohými jeho učedníky vyzkoušená cesta, jak dojít odměny v nebesích a se všemi svatými „vidět Boha“ (v.8). Jistě není třeba příliš zdůrazňovat, že existuje také cesta opačná s opačným výsledkem. Pane Ježíši, chraň nás i naše blízké od pekelného ohně.

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, poslední říjnový víkend trávili mladí dominikánští studenti z celé Itálie v rámci své formace na duchovní obnově mimo Bolognu. Jel jsem s nimi, protože čas vyhrazený modlitbě je vždy velkým požehnáním. Nezklamal jsem se. +OT