Nezklamat důvěru

Evangelium předposlední neděle liturgického roku vypráví o třech služebnících, kteří jsou postupně předvoláni ke svému pánu, aby mu vydali počet ze své práce (Mt 25,14-30).

Na první pohled se zdá, že pán bude spokojen, když mu služebník přinese dvojnásobek původně svěřených hřiven (řecky „talentů“). Ti, kteří tomuto požadavku díky své přičinlivosti vyhověli, jsou chváleni jako „dobří a věrní“ (vv. 21.23). Na tomto postřehu je nápadné, že Bůh – o kterém je ve skutečnosti řeč – nikdy nehodnotí člověka bez ohledu na jeho reálné možnosti. To však může být i přitěžující okolnost: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více“ (Lk 12,48). Tady by se ale naše úvaha neměla zastavit. Je totiž pravděpodobné, že třetí služebník by před pánem neobstál, i kdyby přece jen zabral  a svoji jednu hřivnu dokázal rozmnožit na dvě. Ptáte se, jak je to možné? Domnívám se, že problém „špatného a líného“ služebníka je hlubší, než jeho neochota pracovat. On totiž především není ochotný pracovat PRO svého pána, ke kterému, jak sám přiznává, nemá pěkný vztah (v.24). A právě zde může být onen pověstný zakopaný pes. Třetí služebník je vyhodnocen nejen jako líný, ale také špatný. Evangelium nás tak staví před zásadní otázku: „Pro koho a hlavně s jakým vnitřním postojem konáš svou práci?“

Je-li srdce člověka čisté, tj. milující, bude se radovat z uznání a chvály druhých hlavně proto, že mu tím říkají: „Nezklamal jsi důvěru těch, PRO které tak ochotně napínáš své síly“. Tímto způsobem je možné chápat i konečné účtování před Bohem.

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, minulou neděli se mi dostalo zvláštní radosti slavit mši svatou mimo náš klášter v jedné velmi živé farnosti na předměstí ve čtvrti Borgo Nuovo. Jak už název napovídá, dost se tam v minulých letech stavělo pro nové přistěhovalce. Kostel byl plný věřících všech generací, děti a mládež bych těžko spočítal. Bylo vidět, že pod dobrým vedením svého faráře umějí liturgii slavit. Nebojí se, že bude moc dlouhá, nebo moc slavnostní. Voňavé kadidlo ze Svaté země přinášejí k oltáři spolu s evangeliářem každou neděli. Přes námitky celebranta klidně trvají na tom, že raději zazpívají více písní, než aby „zbytečně“ zkracovali čas nutný pro svaté přijímání tím, že by eucharistii podávali i pověření laici. Pozoruhodné. +OT