Brzy pod jednou střechou?

Kdo mohl o víkendu sledovat průběh návštěvy papeže Františka u pravoslavného patriarchátu v tureckém Istanbulu, zaradoval se nad vyjádřenou vůlí vrcholných představitelů z obou stran odstranit v dohledné době překážky plné církevní jednoty křesťanů Východu a Západu.

Patriarchu Bartoloměje, který papeže do Istanbulu pozval u příležitosti nedělního svátku místního patrona, svatého Ondřeje, oslovil nástupce sv. Petra následovně:

„Drahý bratře, nejdražší bratře, jsme už na cestě k plnému společenství a můžeme již prožívat výmluvná znamení skutečné, byť ještě neúplné jednoty. To nám dodává útěchu a oporu, abychom v této cestě pokračovali. Jsme si jisti, že jsme na této cestě podporováni přímluvou svatého apoštola Ondřeje a jeho bratra Petra, které tradice pokládá za zakladatele církví v Konstantinopoli a v Římě. Prosme Boha o velký dar plné jednoty a schopnost jej přijmout do svých životů. A nikdy se nezapomeňme modlit za sebe navzájem.“

Více podrobností najdete na Rádiu Vatikán.

V době, kdy k nám na Moravu dorazili z Konstantinopole hlasatelé evangelia, svatí Cyril a Metoděj, byla ještě křesťanská komunita jednotná. Dokladem toho je čilá komunikace a spolupráce našich věrozvěstů s Římem. Přerušení společenství mezi západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) církví se datuje do roku 1054. Pouze malá část východních křesťanů obnovila v průběhu staletí svoji jednotu s římským biskupem (často za velkých obětí). Ti dnes tvoří různé katolické církve tzv. východního obřadu (u nás např. řecko-katolíci).

Přílišný optimismus ohledně brzkého odstranění pohoršení nejednoty Kristových učedníků není na místě do doby, kdy se vnitřně rozdělené pravoslaví sejde na vlastní synodě a najde ve vztahu ke katolíkům společnou řeč. Velkou váhu přitom bude mít postoj patriarchy Kirila z Moskvy, která je tradičně považována za „třetí Řím“ a kam v současné době patří největší část pravoslavných věřících. Připojme se proto občas k modlitbě na podporu tohoto zásadního pohybu směrem k překonání rozkolu.