Pokáním k radosti

Hlas Božího slova v adventní liturgii obrací naši pozornost k důležitosti očištění srdce, aby se nám přicházející den spásy mohl stát důvodem k radosti.

To platí jak ve vztahu k vánočním svátkům, tak ke dni, kdy náš život vyústí před definitivní Boží soud. Odpověď posluchačů sv. Jana Křtitele je pro nás vzorem: „Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu“ (Mk 1,5). Pro nás katolíky vede cesta k očištění obvykle přes svátost smíření (tzv. „pracný křest“), ve které skrze službu církve zakoušíme velmi osobním způsobem milosrdenství Boha Otce, lásku Ježíše Krista i útěchu Ducha Svatého. Zpovědnice je úžasné místo, kam lidé všelijak zranění hříchem a malátní ve své duši proudí po tisících, aby dosáhli vnitřního uzdravení a získali od Boha novou sílu k životu. Není od věci připomenout závěrečná slova rozhřešení, která kajícník ve zpovědnici slyší: „… ať ti Bůh odpustí hříchy a naplní tě pokojem.“

Pokání se však neomezuje na zpytování svědomí zaměřené na překonání neslavného stavu vlastní duše. Jde spíše o určitý způsob života charakterizovaný pokorou a nadějí vloženou do Boha. Prorocký hlas Jana Křtitele odkazuje na starozákonní knihu Izaiáš, která k nám dnes mluví o pozvání vyhnanců k návratu do Jeruzaléma. Biblické téma putování do země zaslíbené se v dějinách Božího lidu opakovaně vrací jako refrén v písni a stává se stálým zdrojem inspirace pro lidi a společenství všelijak zkoušené životem. Není náhoda, že také jedna z nejkrásnějších písní Antonína Dvořáka, který na své kůži zažil stesk po domově, přebírá toto židovské téma: „Při řekách babylonských tam jsme sedávali a plakávali rozpomínajíce se na Sion …“ (srv. Žl 137). Křesťan ví, že nikde na zemi není opravdu doma, a proto v duchu pokání snáší veškerou námahu své cesty do Božího království. Nedělní čtení z proroka Izaiáše ohlašuje blížící se konec našeho ponížení známými slovy: „Těšte, těšte můj lid, praví váš Bůh. … Čas jeho služby se naplnil. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy“  (Iz 40,1-6.9-11). Ukončena je doba zkoušky, zaznívá radost a veselí.

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, v prvním adventním týdnu se na naší fakultě konal dvoudenní seminář přednášek o Duchu Svatém, nazvaný italsky IL DIVINO IN/QUIETO. Dá se to přeložit jako „Božský ne/klidný“. Moc se mi tato myšlenka líbila, protože Duch Svatý je na jedné straně spolehlivý Utěšitel přinášející za všech okolností hluboký pokoj duším oddaným Bohu. Na druhé straně je to právě On, kdo v zájmu naší spásy dokáže vyvolat pořádný neklid ve svědomí lidí oddaných světu a jeho marnostem. Duch Svatý je znázorňován jako vánek i jako vichřice, je poslem míru jako holubice, občerstvuje jako voda, ale také pálí a očišťuje jako oheň. Pod jeho vedení můžeme vždy bezpečně směřovat pokáním k radosti. +OT