Hodina rozhodnutí

V předvánočním týdnu nám nedělní evangelium přináší čtení o slavném setkání snoubenky svatého Josefa s andělem Gabrielem. Toto tajemství radostného růžence svou přitažlivost nikdy nevyčerpá.

Scéna Zvěstování, jak ji na základě osobního Mariina vyprávění věrně zachycuje evangelista Lukáš (Lk 1,26-38), je církví v průběhu liturgického roku stále znovu promýšlena. Právě tímto postojem se podobáme Ježíšově matce, o které hned po andělově pozdravu čteme: „Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.“ (v. 29) Dovolím si tvrdit, že „uvažování“ není samozřejmou reakcí na mimořádné události, při kterých se člověku rozbuší srdce. Je opravdu obdivuhodné, že Maria, tato mladičká dívka z vesnice, dokázala při nečekané návštěvě shůry zachovat chladnou hlavu a bez dlouhého váhání položit otázky potřebné ke správnému rozhodnutí. Učme se tomuto mariánskému postoji. Nechme se provokovat k přemýšlení liturgií i děním kolem nás.

Nedávno jeden z dominikánů u stolu namítl, že Maria – na rozdíl od nás – anděla nejen slyšela, ale také viděla. Jiný bratr mu pohotově odpověděl, že to přece není jisté. Jakkoli se nám tato myšlenka může zdát nepravděpodobná, pravdou je, že o „vidění“ evangelista nic neříká. Neopomene však na závěr vyprávění zdůraznit, že „anděl od ní odešel.“ (v. 38) Bylo by příliš banální vykládat tuto biblickou větu ve smyslu filmového scénáře, který napovídá hercům: „Boží posel se nakonec k Marii otočí zády a světlo jeho přítomnosti postupně zhasíná.“ Co tedy ve skutečnosti znamená důraz na andělův odchod? Pěkně to vyjadřuje ve svém osobním „přemýšlení“ nad Božím slovem Benedikt XVI:

„Velká chvíle setkání s Božím poslem, kdy dochází k obratu celého života, míjí, a Maria zůstává sama s úkolem, který je vlastně nad veškeré lidské schopnosti . Neobklopují ji andělé. Musí jít dál cestou, která povede mnoha temnotami – počínaje Josefovým úlekem nad jejím těhotenstvím až po okamžik, kdy lidé budou o Ježíši mluvit jako o pomateném (srv. Mk 3,21; Jan 10,20), ba až po noc kříže. Jak často se Maria v takových chvílích asi v nitru vracela k oné hodině, kdy k ní mluvil Boží anděl, a znovu naslouchala pozdravu: „Raduj se, milostiplná“ i útěšnému „neboj se“. Anděl odchází, poslání zůstává a s ním zraje niterná blízkost Bohu, vnitřní vidění a dotýkání se jeho blízkosti.“

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, malé i velké děti se těší, že o Vánocích přijde Ježíšek. Také já se těším, že Pán s dětskou tváří přijde i ke mně a že se z jeho narození budeme moci radovat společně s mnohými z vás. Vracím se na svátky do senické farnosti. Do Boloně se chci opět vydat 4. ledna. Jízda autobusem do Olomouce měří zhruba 1000 km a trvá asi patnáct hodin s přestupem v Brně. Je to sice nepohodlné, ale cesta do Betléma na oslíkovi novomanželů Marie a Josefa byla určitě náročnější. +OT