Goliáš oloupen, veselme se

O vánoční slavnosti Narození Ježíše Krista se při rozjímání Božího slova dotýkáme naprostých počátků, ke kterým je lidská mysl schopná dohlédnout.

Prolog Janova evangelia se svým slavným úvodem: „Na počátku bylo Slovo“ odkazuje přímo k prvnímu verši v Bibli vůbec: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1) Nasloucháme-li Janovi dále, slyšíme skutečně v jeho verších ozvěnu tajemství stvoření světa: „To Slovo bylo u Boha … Bez něho nepovstalo nic, co jest … V něm byl život a ten život byl světlem lidí.“ (Jan 1,1-18) Výraz Slovo-Logos nesl v řecky mluvícím židovském světě široký a pro nás neobvyklý význam. Jde o všeobjímající Moudrost; božský Rozum probleskující před očima lidí skrze podivuhodný kosmický řád; odraz dokonalého myšlení a nevyčerpatelné fantazie Toho, který jediný je věčný, a tedy bez počátku. Představitelé všech velkých náboženských tradic lidstva by jistě dokázali ze svých posvátných textů citovat podobné výroky oslavující Božského Tvůrce veškerého bytí.

Svatý Jan ale pokračuje naprosto nečekaně: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme spatřili jeho slávu, slávu, kterou má od svého Otce jako jediný Syn plný milosti a pravdy.“ (Jan 1,14) Narození Ježíše Krista z Panny Marie se nám tak ukazuje nejen jako něžné poselství o příchodu Spasitele, ale především jako ohromující událost Vtělení Boha, jako nový „velký třesk“ netušených rozměrů, schopný změnit negativní směřování dosavadních lidských dějin. Nejdůležitější vánoční koleda naší kultury – Narodil se Kristus Pán – vyjadřuje toto poselství ve své poslední sloce na obraze překonání zlého a nebezpečného obra Goliáše. Ten byl pro biblický myšlenkový svět asi tím, co pro naši dnešní civilizaci představuje Islámský stát. Neuděláme chybu, když budeme letos zpívat v tomto duchu: „Goliáš (a s ním také IS) oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se.“

Druhé čtení sváteční liturgie z listu Židům představuje Ježíše Krista nejen jako první Slovo (jehož prostřednictvím byl učiněn a je stále udržován vesmír), ale také jako slovo poslední a definitivní, kterým se Bůh obrací k lidem: „V těchto dnech, které jsou poslední, k nám promluvil prostřednictvím Syna, jehož ustanovil dědicem všeho.“ (Žid 1,2) Nikdo není pochopitelně nucen Kristu naslouchat, nebo v něho věřit.  Češi mají trefné úsloví: „Každý svého štěstí strůjce.“ Ve stejném duchu doplňují Janovy verše svou báseň o Vtělení Slova: „Na světě byl, a svět povstal skrze něho, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno.“ (Jan 1,10-12)

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, dovolte, abych Vám s radostí popřál krásné prožití vánočních svátků. Ať každý z Vás obdrží od Boha tu správnou vánoční milost, kterou má nejvíce zapotřebí. Někdo (větší) víru v Krista, jiný smíření s bratrem/sestrou, třetí plamínek naděje v zápase se zlem, které na něj doráží v podobě nemoci či jiných starostí. To všechno i mnoho jiného skutečně Vánoce mohou přinést tam, kde člověk není hluchý vůči Bohu. +OT