Budu prosit Otce

Milí farníci, velikonoční tajemství naší víry mi letos nově připomnělo Ježíšovo poslání Přímluvce u Otce. Přeji vám, ať na sobě zakoušíte tento rozměr Milosrdenství, abyste ho pak ve spojení s Kristem dokázali rozdávat dál.

Bible nás učí, že „máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, Spravedlivého“, který „je stále živ, aby se za nás přimlouval“ (1Jan 2,1 a Žid 7,25). Pán dobře ví o těžkostech, které nás provázejí v osobním i společenském životě, a neustále na ně reaguje před svým Otcem v nebi. Měli bychom se z toho nejen těšit, ale také se jako lidé pokřtění v Krista snažit následovat jeho příklad. Nezapomeňme, jak pozorný byl Ježíš při Poslední večeři vůči Petrovi: „Šimone, .. satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici, ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla.“ Totéž bychom měli dělat i my tváří v tvář drsnému „tříbení“, které denně sledujeme kolem sebe.

Ježíšova přímluvná modlitba je součástí jeho poslání a identity. V sedmnácté kapitole Janova evangelia nacházíme známý příklad takové modlitby, v níž náš Pán mimo jiné opakovaně naléhá: „Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal … Posvěť je pravdou … Chci, aby ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já … Ať všichni jsou jedno … Ať je v nich láska, kterou jsi mě miloval…“ Že postoj Přímluvce u Otce charakterizuje Ježíšův život i dnes, tj. po smrti a vzkříšení, vyplývá mimo jiné z jeho slavnostního slibu: „Budu prosit Otce a on vám dá … Ducha pravdy … Nenechám vás sirotky“ (Jan 14,16-18).

+OT