Otec arcibiskup nám posílám pastýřský list, který se týká závazků vůči zemřelým dárcům. Zde je možné si ho přečíst.
Drazí bratři a sestry,
naši předkové v dějinách často odkazovali farnostem a kostelům své majetky, které sloužily k obživě kněží nebo údržbě kostelů (farní pole či lesy). V darovacích smlouvách bývaly dohodnuty závazky vůči dárcům, nejčastěji pravidelné sloužení mší svatých za duše zemřelých dárců. Povinnost slavení mší svatých za dárce trvala, dokud měl obdarovaný z daru užitek. Po zabrání majetku státem v roce 1948 církev neměla z tohoto majetku žádný užitek. Proto nemusela plnit povinnosti plynoucí z darů. V restitucích se některé majetky vrátily, za některé byla proplacena finanční náhrada. Protože z nich má církev zase užitek, obnovila se i povinnost modlitby za zemřelé dárce. Protože ale dnes už není možné dohledat jednotlivé smlouvy, obrátili se čeští a moravští biskupové na Svatý stolec s prosbou o řešení. Svatý stolec stanovil, že každý kněz, který stojí v čele farnosti (v případě, že spravuje více farností, pak se počítá jen jedna, včetně i nově založených farností a také těch, které žádné majetky neměly) má povinnost během následujícího liturgického roku slavit deset mší svatých za zemřelé dárce. Tím bude navždy povinnost splněna. Prosím věřící, aby se těchto mší svatých účastnili v hojné míře a společně se modlili za dárce, z jejichž darů mají užitek i dnešní farnosti. Prosím dnešní dárce, kteří prosí o mše svaté za své zemřelé, aby tentokrát upřednostnili plnění povinnosti společného slavení mší svatých za tyto zesnulé dárce, nebo souhlasili s tím, že na jejich úmysly budou mše svaté sloužené jinde.
Všem děkuji za přijetí výzvy a každému ze srdce žehnám
arcibiskup Jan