Farní list – Květen 2013

Nové číslo Farního listu právě vychází. Jeho četba vás potěší, povzbudí a také přinese řadu užitečných informací. Úvodník otce Tomáše vám přinášíme také zde.

Zajištěná budoucnost

Cestou autem po našich silnicích můžeme občas narazit na reklamní billboard penzijních společností. Usmívají se z něj mladí lidé a vedle nich stojí nápis ve stylu: „Zajistěte se na důchod už teď.“ Řekl bych, že dospělému člověku, který zatím nemá ani pořádně zajištěnou rodinu a její živobytí, není nic vzdálenějšího, než taková starost. Bohužel však dnešní nepříznivý demografický vývoj a neutěšený stav státní kasy velí, abychom otázku své vzdálené budoucnosti nepodceňovali. Něco podobného platí zcela jistě i o myšlence na věčnou budoucnost u Boha. Možná se nám zdá naše smrt a s ní spojená naděje na nebe vzdálená, ale i zde platí, že dlouhodobá příprava se vyplácí. Kromě toho, času máme možná méně, než si myslíme. Při zkušebním pokusu prověřit v důchodové kalkulačce České televize výhodnost druhého pilíře penzijní reformy, jsem se mimo jiné dověděl pozoruhodnou informaci. V mém konkrétním případě prý existuje 22% pravděpodobnost, že se starobního důchodu ve věku 67 let vůbec nedožiji. Mohli bychom tak poopravit nápis z billboardů ve stylu: „Zajistěte se na věčnost už teď.“ Jak to máme udělat, se dočítáme na stránkách Písma svatého. Ježíš praví zástupům svých učedníků: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,54) Jistě není náhoda, že svaté přijímání bývá od pradávna nazýváno „lék proti smrti“. Přijímáme-li svátost Eucharistie, stává se naše tělo živou součástí Krista a je opakovaně naplňováno Boží láskou – Duchem Svatým. V listě apoštola Pavla Římanům stojí: „A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svých Duchem, který sídlí ve vás.“ (Řím 8,11) Pro tento typ „duchovního připojištění“ není nutné měsíčně odkládat žádnou část svých příjmů, ale je třeba pravidelně provádět revizi vlastního svědomí. Takové zpytování – při troše upřímnosti – nemůže nevést k vyznání hříchů, a to nejlépe ve svátosti smíření. Jsou lidé, kteří si myslí, že žádné hříchy nemají, protože nekradou a nezabíjejí, případně se nemají s kým hádat. To je velký omyl. Stigmatizovaný kapucínský kněz, svatý Pio z Pietrelciny († 1968), bral velmi vážně svou odpovědnost před Bohem za čas života a mnohé přidělené dary. Ptal se sám sebe nikoli bez bázně: „Využil jsem svěřené milosti skutečně dobře? Vykonal jsem všechno dobro, které ode mě Bůh očekával?“ Dříve než přijmeme eucharistického Ježíše jako „lék nesmrtelnosti“, popřejme sluchu volání apoštola Pavla: „Kdo by jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat“. (1 Kor 11,27n) Bohužel jen málo věřících z naší farnosti se drží zbožné tradice slavení prvních pátků v měsíci ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Kdo však se naučí pravidelně zpovídat a přijímat eucharistii má bez ohledu na ekonomický vývoj svoji budoucnost stoprocentně zajištěnou.

Žehná vám otec Tomáš