Farní list duben

Milí čtenáři, velikonoční vydání Farního listu je pro vás v tištěné podobě připraveno v kostele. Vybrané příspěvky najdete také na našem portálu publikované v rubrice „TOP články“. Úvodník otce Tomáše nazvaný „Důvod k oslavě“ může číst zde.

Důvod k oslavě

Bylo to roku 392 po Kristu, kdy císař římské říše pod vlivem křesťanství definitivně rozhodl o zavedení neděle jako státem garantovaného svátečního dne. Červená barva v kalendáři dodnes tiše připomíná, že by tomu tak mělo být i v našem současném světě. Proč je vlastně tento den tak významný? Může za to jedinečná událost, která změnila běh světa. Ježíš Kristus, člověk plný moudrosti, laskavosti a moci Boží, byl při vykonstruovaném soudním procesu vydán k ukřižování, byl pohřben za hradbami Jeruzaléma a jeho hrob vytesaný ve skále nepřetržitě hlídali vojáci. Přesto se k úžasu všech přítomných ukázal třetí den po své smrti živý mezi učedníky, jedl s nimi a předal jim Ducha Svatého. Bylo to právě v neděli – později nazvanou „den Páně“ (Zj 1,10). Očití svědkové Ježíšova zmrtvýchvstání se počítají minimálně na stovky a není možné, že by šlo o davovou psychózu. K setkání s Pánem, jehož oslavené tělo si uchovalo stopy po hřebech, docházelo vždy z jeho iniciativy, a tudíž neplánovaně. Většinou to bylo v malých skupinkách, které se pak mezi sebou předháněly v neohroženém vyprávění o vítězství života nad smrtí.

Nastává vzácný čas velikonočních svátků. My křesťané, budeme opět při obřadech Svatého týdne procházet s Ježíšem poslední hodiny jeho života na této zemi, abychom se o velikonoční neděli – za obnoveného hlaholu zvonů – setkali s Tím, který žije v nebi a připravuje nám tam u Boha místo. V letošním Roce biřmování by naší pozornosti neměl uniknout především význam daru Ducha Svatého, který je plodem Kristovy velikonoční oběti. Už během Poslední večeře řekl Ježíš apoštolům jasně, že nadešel čas, aby je dál vedl někdo jiný: „Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám“ (Jan 16,7). Ježíš si byl také vědom toho, že dokud v sobě člověk nemá Ducha Svatého, nikdy srdcem pronikne ke skutečnému smyslu Písma a jeho učení. Snadno by se tak pro něho mohlo stát i prolití Kristovy drahocenné krve zbytečným a jeho místo v nebi zůstat prázdným, protože „neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího“ (Jan 3,18). Ježíš stále touží po vylití Ducha Svatého do našich srdcí. Byl dokonce ochoten pro tento vznešený cíl podstoupit ta nejkrutější muka, která jeho doba znala. Vrcholná chvíle Ježíšova života přišla, když zcela vyčerpán zvolal na kříži: „Žízním.“ Pak sklonil hlavu a pro dobro budoucích generací „odevzdal Ducha“ (Jan 19,30).

Kdo z vás, milý čtenáři, pocítí zájem o účast na velikonočních obřadech, bude v našem kostele srdečně vítán.

Žehná vám otec Tomáš