Hned ráno zapři sám sebe

O nadcházející slavnosti sv. Václava zazní při mši svaté Ježíšovo pozvání: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24) Při letmém pohledu na různé světce se nám může zdát, jako by se jich nutnost sebezáporu na cestě za Kristem týkala jen výjimečně.

To však nebude pravda. Na začátku, v průběhu, ale i na konci duchovní cesty je přece každý člověk pokoušen vlastní pohodlností i nepřítelem naší spásy zvolnit krok a nebýt příliš důsledný. Svatí v tomto ohledu nepředstavují žádnou výjimku. Od ostatních učedníků se však liší tím, že toto pokušení prohlédli a opakovaně odmítli. Svatý Václav musel mít dobrou školu už z dětství. Domnívám se, že se mu také někdy nechtělo poslouchat rodiče, učit se, jít na mši svatou, nebo bez řečí sníst každý oběd z hradní kuchyně. Protože však chtěl být díky zbožné babičce dobrým „vojákem“ Ježíšovým, učil se zapírat. Ne vždy se mu to asi povedlo, ale brzy pochopil, že pro lenochy a rozmazlence nebude na bojišti zbožného života místo. Dobrým způsobem, jak se učit sebezáporu, je pravidelná ranní modlitba – kvůli které vstaneme z vyhřátého lůžka záměrně o něco dříve. Není jistě náhoda, že v den svého vítězného mučednictví šel svatý kníže Václav brzy ráno do kostela na mši, ačkoliv večer předtím s bratrem dlouho vesele hodovali. Důsledně prožívaná ranní modlitba je cestou k moudrosti, o které uslyšíme v prvním čtení: „Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat, najde ji sedící u svých dveří. Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starosti.“ (Mdr 6,14n) Členové různých řeholních komunit by nám to potvrdili. Kdo se v rámci svých možností naučí začínat každý den v tichu před Bohem, získal velký poklad.

____________________

AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, třetí z mých prarodičů – babička z matčiny strany – doputovala tento týden šťastně k hranici věčnosti. Budu vám vděčný, pokud si na ni před Pánem vzpomenete. Dokud byla ještě samostatná a plná sil, ráda chodívala s dědou do farního kostela na páteční adoraci. Rozhodně to nebylo proto, že neměla nic jiného na práci. Spíše si uvědomovala, že pokud chce jednou najít své místo mezi nebešťany, musí být aktivní hledání Boží tváře předmětem její touhy už zde na zemi. + OT