Jan sám nebyl tím Světlem

Svědectví Jana Křtitele ukazujícího na Krista (tj. Bohem pomazaného zachránce) má v Bibli velkou váhu. O třetí adventní neděli se mu budeme věnovat v podání čtvrtého evangelia (Jan 1,6-8.19-28).

„Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“ (v. 26). Jasná slova sv. Jana Křtitele o tom, že právě nadešel čas příchodu Mesiáše, působí v jeho posluchačích silnou touhu rozhlédnout se a rozpoznat mezi různými tvářemi, o kterých by mohla být řeč, tu pravou. Koho nám Bůh posílá? Kde ho najdeme?

V danou chvíli se mnohým v Izraeli zdálo, že by tímto Božím vyslancem mohl být sám Jan. Nepocházel sice z rodu krále Davida, ale celým svým vystupováním i silou svých činů nesl podstatné rysy proroka. Oficiální delegace náboženských vůdců mu proto klade veřejně otázku: „Kdo jsi?“ (v. 19) Očekávání početných příznivců však Jan vzápětí zklame. Nechce si přisvojit žádný z titulů souvisejících s osobou Očekávaného. Na otázky kněží, kteří dobře znají Písmo svaté, Jan trpělivě odpovídá třikrát nejsem: ani Mesiáš (Iz 61,1), ani Eliáš (Mal 3,22-23), ani ten Prorok (Dt 18,18). Když kněží vyčerpali škálu hlavních biblických příslibů spojených s příchodem Toho, koho Bůh posílá uskutečnit naději na spásu, ukázal jim Jan, o které místo v Bibli opírá svou identitu: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš“ (Iz 40,3). Svatý Augustin v komentáři na toto vyjádření poznamenává, že Jan je „hlas“, zatímco Slovo, které hlas nese, přichází odjinud. Ve stejné logice nám dnes říká autor čtvrtého evangelia ve slavném Prologu o vtělení Božského Logu (Slova): „Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel aby o tom světle vydal svědectví“ (v. 8)

Zde se do našich úvah o tváři Toho, kterého hledáme, dostává překvapivě další titul: „světlo“. V následujících kapitolách Janova evangelia si jej Ježíš z Nazareta přivlastní, když prohlásí: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12) Otázka zní: Je svědectví, které hovoří o Mesiáši jako o světle, podloženo nějakým starozákonním očekáváním? Odpověď je velmi zajímavá a najdeme ji v žalmu 19: „Bůh na nebi postavil stan slunci, které vychází jako ženich ze své svatební komnaty. Jásá jako rek, když se do běhu dává, … nic se nemůže skrýt před jeho žárem.“ (v. 5-7) Na první pohled se zdá, že žalmista jen s trochou poezie kontempluje přírodu. Jan Křtitel to ale evidentně vidí jinak. Ve třetí kapitole evangelia naráží na spojení obrazu slunce, ženicha a jejich „jásavého běhu“, aby doplnil své svědectví o přicházejícím Příteli takto: „Ženichův přítel … se upřímně raduje, když slyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena“ (Jan 3,29). Na otázku vyslovenou tak říkajíc mezi řádky: „Jsi tím Světlem?“ odpovídá Jan: Nejsem, ale raduji, že už svítí. Starozákonní předpověď žalmisty o zářícím Ženichovi, který svým příchodem spolehlivě zahání temnoty noci a naplňuje radostí lidi dobré vůle, mezi nimiž si postavil stan (Jan 1,9.14), je velkolepým pozváním k oslavě blížících se křesťanských Vánoc.

Všude tam, kde se dnes lidé snaží žít v souladu s pravdou, tj. opravdu „lidsky“, se znovu hlásí o slovo Janova výzva ukazující na Ježíše: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“ (v. 26). Dokážou jim Kristovi přátelé pomoci rozpoznat v chaosu naší doby tu důležitou a zářící Tvář?

____________________

OTEC TOMÁŠ AKTUÁLNĚ:

Milí přátelé, v těchto dnech procházím desítky projevů, kázání a poselství papeže Benedikta XVI., abych z nich vyčetl jeho postoj k tématu tolerance, o níž by měla pojednávat moje budoucí doktorská práce. Jsem mile překvapen, jak je tento zdroj pro můj výzkum bohatý. Až si všechny dostupné citace vytřídím, musím se pokusit o jejich zpracování. V pondělí večer bych měl pak předložit výsledky ke konzultaci vedoucímu. Děkuji za vaši modlitbu, aby mi nechyběla potřebná sílu a vytrvalost. +OT