Pohled do jesliček

Své vánoční zamyšlení připravil pro čtenáře farních stránek také nejmladší člen naší pastorační rady.

Bratři a sestry,

během vánoční liturgie a též i doma u stromečku s jesličkami zpíváme jednu z nejznámějších a možná i jednu z nejstarších koled – Narodil se Krisus Pán, veselme se. Původ této skladby sahá až do 16. století, kdy lidé žili odlišným způsobem života než jakým žijeme my dnes. Avšak jedna věc se za těchto 500 let, které uplynuly od jejího složení, nezměnila – jsme zde proto, abychom si v tento čas a konkrétně touto písní připomněli Kristovo narození. Událost, kterou nám Bůh ukázal díky své lásce ochotu ponížit sebe sama a přijmout tíhu lidského bytí jen proto, aby každý z nás – to jest já, ty, soused, celý svět – mohl dostat šanci stát se Jeho dítětem, stát se přítelem našeho Pána a též i původcem dějin a časoprostoru. V tomto gestu se kloubí velká pokora, důvěra a vytrvalost, kterou náš Pán vůči nám chová. Drazí, toto jsou vlastnosti, které charakterizují naše Boha. Avšak Bůh je i spravedlivý. Pokud stojíme o vztah s Ním, pokud chceme být s Ním v kontaktu i přes pády a hříchy které nás omezují, On bude první, kdo nás podrží, kdo nám podá pomocnou ruku. On nás chce zachránit. Bohužel, v každé době je zde někdo, kdo toto přátelství chce zničit, kdo nás chce od Něj odpoutat a přivést na scestí. Můžeme to vidět na Vánocích, které hlásá naše sekulární společnost. Jejím krédem je: Co nejvíce dárků, Co nejvíce jídla na stole, Pořádně si to vše užijte…. Avšak je tohle ten správný obraz Vánoc? Je to to učení, které nám před 1151 roky přinesli na Velkou Moravu svatí Cyril s Metodějem? Je to to, co hlásal Kristus, dokud byl ještě mezi námi? Drazí, každý z nás si musí sám odpovědět na tyto otázky sám ve svém svědomí. Nikdo jiný to udělat nemůže. Jen my sami můžeme přijmout Kristovu podanou ruku a před jesličkami si uvědomit, kdo že to v nich vlastně leží.

Přeji Vám všem krásné Vánoce

Josef Rozsypal