Pastýřský list k 1. neděli postní

K 1. neděli postní nám otec arcibiskup posílá svůj pastýřský list. Zde si ho můžete celý přečíst.

Drazí bratři a sestry,

z evangelia jsme slyšeli, že Duch vedl Ježíše na poušť. Vede Duch Svatý i nás? Kam

nás chce Duch vést v postní době? Umíme ho slyšet? Jak je to s jeho vedením? Někteří

lidé nepřemýšlejí o duchovních věcech, i když jsou křesťany. Možná se snaží být dobří

a plnit povinnosti, ale zůstávají se svým životem sami. To je škoda. Jestli si nás Bůh

tak zamiloval, že se kvůli nám stal člověkem a za nás umřel, abychom my mohli věčně

žít, bylo by dobře přátelství s ním více rozvinout. Vnímat jeho přítomnost, být pozorný

k jeho vedení, prožívat radost z jeho blízkosti a zakoušet dobrodružství společné cesty.

V době Velkého postu si obvykle dáváme nějaká předsevzetí, snažíme se o kající

a dobré skutky, odnaučujeme se zlozvykům či procvičujeme ctnosti. Našim cílem však

není dokonalost podle nějakého daného vzoru, nýbrž splnění toho, co od nás Bůh očekává.

Každý jsme jiný a Bůh to ví. On jediný zná naši osobní cestu. Základní rysy toho, co

od nás Bůh čeká, jsou pro všechny stejné. Všem dal pravidla svých přikázání, od všech

čeká, že budou plnit své povinnosti jako členové rodiny či církve, povinnosti pracovní

nebo občanské. Každému dal svědomí, abychom je poslouchali. Svědomí je přece Boží

hlas v srdci člověka. Také andělu strážnému říkáme v modlitbě: na tvá vnuknutí pozor

dávám. Ano, andělé jsou Božími posly, kteří připravují cestu pro Ducha Svatého, který

pak působí v duši, když ona říká andělovu poselství jako Maria své ano. Jeho působením

se i v nás stává Bůh novým způsobem přítomný, když žijeme Boží slovo. I světci nás učí,

že přijímat a uskutečňovat podněty Ducha Svatého je nejlepší cestou k našemu posvěcení.

Čím začít? Uvěřit, že mě Bůh miluje a rozhodnout se nikdy mu neříkat NE. O některých

věcech víme docela jasně, že je Bůh chce, či nechce. Odmítnout hřích a plnit povinnosti.

Když poslechneme v jasných věcech, můžeme počítat s tím, že nám Bůh ukáže

další cestu.

Ne každý nápad je od Boha. Proto je třeba rozlišovat. K tomu použijeme jednoduchá

pravidla: Protože Bůh si nikdy neprotiřečí, Duch Svatý od nás nemůže svým vnuknutím

žádat něco, co by bylo proti Božímu slovu, učení církve či povinnostem našeho povolání.

Boží vnuknutí může zpočátku probouzet strach, ale když ho přijmeme, naplní nás

pokojem a pocitem pokory. Některá vnuknutí nevyžadují žádné rozvažování, když vedou

například k tomu, abychom věc, která je naší povinností, dělali pečlivě, s dobrým

úmyslem, z lásky. Pokud nás vnuknutí vede k něčemu nezvyklému, je třeba zvážit, jestli

je to rozumné, jestli to neodporuje našim povinnostem, jestli se nám opravdu zdá, že

jde o Ježíšův hlas, jestli v sobě cítíme pokoj, když s ním souhlasíme. Pokud jde o věci

závažné, pak je třeba to vidět a vážit s někým jiným, například se zpovědníkem. Taková

porada může nejen chránit před chybou, ale také vést k pokoře a pokoji duše.

Díky poslušnosti Bohu i v maličkých věcech můžeme na duchovní cestě udělat větší

pokrok, než za léta úsilí, které jsme si stanovili sami. Věrnost malým věcem přitahuje

velké. Když si však uvědomíme, že jsme nějaké vnuknutí Ducha zanedbali, není třeba

klesat na mysli, ale pokorně odprosit Pána a prosit o víc věrnosti. Když se zdá, že jsou

před námi těžké věci, na které nemáme dost sil, řekněme mu s jednoduchostí a důvěrou:

Pane, já na to nemám, ale když to opravdu chceš, dej mi k tomu sílu a já jdu do toho.

Když máme mluvit, poprosme kratince: Dej mi, Pane, svého Ducha. Mluv skrze mne ty, ať

se ukáže tvá moudrost. Když nedokážeme někoho milovat: V této situaci, Pane, neumím

milovat, ale ty to dokážeš. Já ti dám k dispozici své srdce a ty v něm miluj. Když přijde

nějaký kříž: Pane, nikdo není větším odborníkem na nesení kříže, než ty. Nes ho se mnou.

Abychom lépe vnímali Boží blízkost během dne, je třeba si udělat každý den chvilku

na důvěrné setkání s ním v modlitbě. Vejít do hlubiny svého srdce a tam se s ním setkat.

Tak se ztišit a zmlknout, abychom mohli slyšet jeho hlas. Vychutnat jeho blízkost a přátelství.

Najít odvahu lišit se od světa a být v postoji lásky. Když se někdy zdá, že je Bůh

daleko, že ho neslyšíme, ba ani on nás neslyší, udělejme nezištný dobrý skutek. Protože

on je Láska, není možné, aby nebyl v nás, když milujeme.

Drazí přátelé,

vstupme do postní doby jako do školy. Udělejme si tentokrát kurz přátelství s Bohem

a nechejme se vést Božím Duchem. Buďme si navzájem dobrými spolužáky a povzbuzujme

se, pomáhejme si, sdělujme si své zkušenosti. Ručím Vám, že pro všechny, kteří

to vezmou vážně, bude tato postní doba božským dobrodružstvím a skvělou přípravou

na Velikonoce, na nový objev Zmrtvýchvstalého.

K tomu všem ze srdce žehná

arcibiskup Jan