Pokud jsi otevřel tuto kolonku, na něco se tě zeptám. Kdo jsi? Jistě je to v tvých očích jednoduchá otázka, takže si na ni i jednoduše odpověz. Možná řekneš své jméno. Ale to je jen jméno, kterým tě druzí volají. Kdo jsi ty?
Jsem… A doplníš si mlčky svoji profesi. Ale ne, to je přece tvé povolání. Kdo tedy jsi? Jsem Čech a žiji si spokojeně ve zdraví v mém domě či bytě … Říkám ti, opět jsi neodpověděl. To je jen to, kde ses narodil a kde jsi dostal zdarma dar zdraví a možnost žít důstojně jako člověk. Není to ale odpověď na to, co se tě ptám. Kdybys byl například ochrnutý nebo kdyby ti někdo usekl nohy či ruce, byl bys to stále ty?
Něco ti povím. To kým jsi, je mnohem víc než to, co my lidé vidíme zvenčí a co obvykle pokládáme za důležité. Příliš často jsme posuzováni podle toho, co děláme nebo naopak neděláme, nebo jak vypadáme a co ukazujeme navenek svému okolí. Často jsme takovými barevnými fasádami našeho těla, které maskuje, kým vlastně máme doopravdy být a jakou máme hodnotu ve své vlastní identitě.
Jaká to vlastně je identita? Abys pochopil, kým jsi naplno, je nutné poznat vlastní totožnost, podívat se na ni do Písma. Pozorně čti biblický verš v Genezi 2,7. Tam se říká: „I vytvořil Bůh člověka – prach ze země – a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk,“ tedy i ty, „živým tvorem.“ Zde je jádro odpovědi na otázku, kým jsi a kdo jsi. Rovnice na pochopení sebe sama a vlastní totožnosti zní:
Ty plus Bůh skrze Ježíše Krista rovná se plnost a nalezení se.
Tedy ne tvůj zjev, či vybrané chování …, společenské postavení, nebo tituly vzdělanosti před či za jménem, které ti dali tvoji rodiče. Nic z toho, ačkoliv je to dobré a snažíš se sebevíc, ti nepřinese do srdce pokoj, přijetí a nalezení sebe sama. Jen v Kristu Ježíši nalezneš odpovědi na vše, na co se ptá tvé hledající srdce. Neboť buduješ-li sebe sama bez přesahu do věčnosti, k ničemu to není. Častokrát stačí jen nepatrná kritika, sebepoznání, pocity viny, strach či úzkost … a celý svět, který jsi budoval bez Boha, se ti hroutí. Je to tím, že vše je menší než naše srdce, které si Bůh stvořil pro lásku k Němu samému a k bližním kolem nás.
Miliony lidí šplhají po žebřících úspěchu, jen aby na poslední příčce zjistili, že se opírají o špatnou zeď.
O koho se tedy opřít, abys nepromarnil svůj život? Jistě ne o sebe. To bys stavěl na hromadě písku, na totální nejistotě. Opři se o živého Boha, který se nám lidem dal v osobě Ježíše Krista, který za nás i za tebe zemřel, i když jsi o něj nestál. Byl vzkříšen třetího dne, je stále živ a hledá tě. Na potvrzení toho, že je živý, nám dal svého Svatého Ducha – těm, kteří jsme v něho uvěřili. A tento Duch je stále činný. Už dnes tě může začít uvádět do plnosti pravdy, kterou je Kristus.
Bůh sám tě hledá, neboť tě stvořil a touží, aby ses stal jeho dítětem. Tím se každý člověk stává, když se po vnitřním obrácení a vyučení v pravdách křesťanské víry nechá pokřtít. Tak vstoupí do úžasného světového společenství Ježíšových bratří a sester. Kdo se stane křesťanem, je právoplatným dědicem nebeského království, nalezl plnost pravdy o sobě a i cestu, jak svůj život nepromarnit. Svatý apoštol Jan píše v Bibli maloasijským církevním obcím, které se nacházely v prostředí radikální nedůvěry svého pohanského okolí:
„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, už teď jsme Boží děti, ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, protože ho uvidíme tak, jak je“ (1. list Janův 3,1-2).
Je křesťanský Bůh to, co hledám?
Chceš-li postoupit ve svém hledání Boha o krok dál a nemáš odvahu kvůli tomu zazvonit přímo na faře, doporučuji ti Kurz Alfa. Nejde při něm o nic jiného, než o nezávazné nahlédnutí do základů křesťanství, a to velmi příjemnou a nenásilnou formou.
Pokud jsi nebyl ve víře vychován, ale v poslední době stále jasněji cítíš, že tě něco táhne do kostela, uvažuj o přípravě na křest. Pokud už pokřtěný jsi, můžeš se vydat dál na cestu k ostatním svátostem.