Církevní pohřeb

Křesťanská víra se zrodila o Velikonocích r. 30 n. l. díky zkušenosti prvních učedníků se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Přesdvědčení o tom, že smrt těla nemá poslední slovo proniká církevní pohřební obřady od začátku až do konce.

PO PŘIJETÍ ZPRÁVY O ÚMRTÍ

Zpráva o úmrtí bývá na vesnici obvykle ještě tentýž den sdělena sousedům prostřednictvím vyzvánění umíráčkem. Kontaktní čísla na pověřené osoby najdete zde.

Před jednáním na pohřební službě je třeba dovolat se na faráře místa, kde se má pohřeb konat a dohodnout si s ním především termín a způsob posledního rozloučení. Další potřebné podrobnosti mohou přijít na řadu později. Pokud neznáte mobilní číslo, využijte kontakt do kanceláře, odkud budete na kněze v terému automaticky přesměrováni.

ZPŮSOBY OBŘADU

Podle vhodnosti mohou pozůstalí volit po poradě s knězem mezi několika způsoby posledního rozloučení:

První varianta je nejčastější a také nejlépe odpovídá křesťanským tradicím. Co se týká druhé možnosti, kremace není v církvi zakázána, jestliže je zvolena s ohledem na rozumné důvody a nikoli – jako tomu bývalo v minulosti např. u členů zednářských lóží – z důvodu pohrdání nadějí na věčný život.

S křesťanským smýšlením se neslučuje praxe rozptýlení popela z lidských ostatků ve větru. V případě zájmu o výkrop hrobu a modlitbu kněze při ukládání urny s popelem do rodinného hrobu nás neváhejte kontaktovat. Ve výjmečných případech je to možné i tehdy, když se nekonal církevní ale civilní pohřeb.

HUDBA A ZPĚV PŘI POHŘBU

Vše co se týká organizace vlastního obřadu v kostele (varhaník, ministranti, zpěváci) má na starosti farnost. Přitom se v rámci možností přihlíží k případným návrhům a přáním rodiny zesnulého.

Hudební doprovod před kostelem a během průvodu na hřbitov zajišťuje ve spolupráci s pohřební službou rodina.

SMUTEČNÍ ŘEČNÍCI

Požádá-li rodina zesnulého o zvláštní slovo na rozloučenou ze strany představitelů obce, spolků, případně jiných osob, které měly k zemřelému člověku výjimečný vztah, může toto slovo zaznít buď v kostele před výkropem rakve, nebo po jejím spuštění na hřbitově. Vždy je třeba se osobně domluvit s knězem, který obřad vede.

Chtějí-li členové sdružení (např. hasiči nebo myslivci) držet u rakve čestnou stráž v uniformách, je třeba stát během bohoslužby čelem k oltáři.

ZÁDUŠNÍ MŠE SVATÁ

Nechat sloužit za zemřelé příbuzné a přátele zádušní mši svatou je velmi starý zvyk vyjadřující lásku, která sahá až za hrob. Církev je přesvědčena, že tímto způsobem zemřelým účinně pomáhá na cestě z očistce do nebe. Mešní úmysly si můžete nechat zapsat do kalendáře podle přání, kdykoliv je v plánu bohoslužeb volné místo. Konkrétní informace zjistíte od našich kostelníků.