Duchovní rozhovor

Co udělá syn nebo dcera, když potřebuje něco důležitého svěřit svým rodičům, nebo se s nimi poradit?

Mají-li rodiče jeho/její důvěru, jistě nebude příliš váhat a brzy najde příležitost k osobnímu důvěrnému rozhovoru. Takový rozhovor se odehraje v atmosféře diskrétnosti, tazatel při něm – navzdory odlišnosti pohledu rodičů – vycítí ryzí zájem o svou osobu a získá cenné podněty k dalšímu přemýšlení. Osobní odpovědnost a svoboda dospělého syna nebo dcery se rozhovorem s moudrými rodiči nezpochybňuje. Bude však alespoň z části chráněna před nerozvážnými rozhodnutími. V přiměřené míře to platí také o dospívajících dětech.

Podobně funguje vztah k duchovnímu otci (příp. matce), kterého bychom si měli od Boha vyprošovat jako průvodce na cestě víry. Obvykle jich máme během života jen několik, neboť takový vztah si žádá určitou stabilitu a intenzitu. Svatý Pavel píše v Bibli věřícím do Korinta: „I kdybyste měli na tisíce vychovatelů v křesťanské víře, otců nemáte mnoho. Tím, že jsem vám zvěstoval evangelium, stal jsem se já vaším otcem v Kristu Ježíši.“ (1 Kor 4,15).

DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ

Roli duchovního vůdce zastávají v církvi nejčastěji kněží (není přitom nutné, aby to byli správci vlastní farnosti). Kněžské svěcení sice nedává nikomu patent na moudrost, ale přesto obsahuje zvláštní dar (charisma) pro službu vedení duší. S fungujícím vztahem duchovního doprovázení se můžeme setkat také u řeholníků, křestních nebo biřmovacích kmotrů, nebo jiných osob, o kterých víme, že jsou vedeny Božím Duchem a najdou si na nás potřebný čas. Má-li být duchovní sdílení systematické, předpokládá promyšlený a svobodný souhlas z obou stran.

DUCHOVNÍ ROZHOVOR

Prostý duchovní rozhovor, který se týká nějakého jednotlivého aktuálního problému, je mnohem jednodušší záležitost. Není k němu třeba nic jiného než vzájemná důvěra a trocha času. V tomto případě může být dokonce výhodou, že najdeme naslouchající ucho u někoho, kdo nás osobně nezná (např. cizí zpovědník). Máme-li však to štěstí, že diskrétní duchovní osoba žije v naší blízkosti, bude kontakt s ní zcela logickou volbou.

 

Duchovní rozhovor s knězem může být, ale také nemusí být součástní svátosti smíření. Rozhodnutí o tom je zcela v režii žadatele. Pokud se duchovní rozhovor – který má vždy vztah k hledání správných rozhodnutí v konkrétních záležitostech – odehrává mimo rámec svátosti smíření, je dobré jej zakončit společnou modlitbou.

Forma nesvátostného duchovního rozhovoru je velmi potřebná zejména pro ty věřící, kteří z nějakého důvodu nejsou způsobilí k přijetí rozhřešení, a proto nechodí ke zpovědi (katolíci, kteří žijí s partnerem bez platného manželství; nepokřtěné osoby; věřící jiných vyznání atd.). V těchto případech je vhodné spojit duchovní rozhovor také s vyznáním hříchů, které by jinak patřilo do oblasti svátosti.

 

Milí farníci,
nebojte se přicházet s duchovními, rodinnými nebo obecně morálními otázkami na faru se stejnou samozřejmostí, s jakou byste v jiných důležitých záležitostech vyhledali výše zmiňované rádce mezi svými příbuznými a známými.