Farní kostel

Nejstarší zmínku o senickém kostele nacházíme v nekrologiu olomoucké kapituly pod rokem 1333. Někdy je tento letopočet mylně označován za dobu vzniku kostela, ten však mohl existovat už dávno předtím. Kostel je postaven v barokním stylu s původní gotickou věží. Až do r. 1654 se kolem kostela nacházel hřbitov. Právě díky kostelu se Senice dostala na nejstarší mapu Moravy z roku 1575 (pod názvem Seneschitze) a také na mapu J. A. Komenského z r. 1624. Kostel má 4 oltáře, sakristii a kůr.

Prvními majiteli kostela byli vladykové ze Senice. Jim příslušelo právo dosadit kněze na místo faráře, ale měli také povinnost starat se o dobrý stav kostela. Toto právo si drželi do r. 1516, kdy si kostel do své správy převzala olomoucká kapitula, konkrétně pak olomoucký děkan. Do poloviny 17. století nemáme bohužel o našem kostele žádné informace. Teprve rok 1654 si vyžádal písemný záznam, ovšem nepotěšující. V tomto roce totiž kostel vyhořel, což si vyžádalo velké opravy a také jeho znovuvysvěcení. Požár zasáhl kostel do takové míry, že farníci usoudili, že levnější bude postavit kostel nový než opravovat trosky po požáru. Nejméně byla při požáru poškozena jeho věž, tu proto farníci zachovali a připojili k ní nový, od základu vystavěný kostel. Vzniká tak zcela unikátní dílo – napojení nového kostela na původní věž. To se ovšem, dle současných stavitelů, nepodařilo provést zcela bezchybně, věž totiž nestojí v ose kostela, čehož si může ve vstupní chodbě všimnout jakýkoliv návštěvník kostela. Po dokončení stavby a všech oprav byl v roce 1705 pořízen do kostela Boží hrob a nová dlažba z bílých a červených kamenů. Také v letech 1769 a 1771 zasáhly nejen kostel, ale celou vesnici další dva požáry. Ty si opět vyžádaly velké opravy zevnějšku i vnitřních prostor kostela. Při požárech tehdy shořela střecha na kostele i na farní budově, jak uvádí pamětní zápis: „I také zasejc chrám páně velkou škodu trpěl, a tak po dvakráte na chrámu Páně vrch shořel, i zvonek nad kostelem se rozpustil.“

Zmíněné požáry nebyly jedinými těžkostmi, se kterými se musel kostelík v průběhu historie vyrovnávat. V roce 1900 totiž způsobily dva údery blesku silné otřesy kostela a bylo nutné nově provést omítku. Bouřka tehdy otřásla nejen zdmi kostela, ale především srdci zbožných farníků, kteří se o to více utíkali k sv. Maří Magdaléně, aby si u ní vyprosili ochranu a Boží požehnání. Velkou radost jistě přinesla elektrifikace kostela (do té doby se svítilo voskovými svícemi a lihovými lampami) v roce 1917 a o mnoho let později se farníci radovali také z kompletní nové fasády kostela (v roce 1968). Většina současných farníků a obyvatel Senice má stále v živé paměti velké opravy kostela, které proběhly v letech 1993 – 1998. Došlo k zabezpečení základů stavby, ke zpevnění budovy, k opravám říms, krovů, střešní krytiny, byla provedena žlutobílá venkovní fasáda, vnitřní omítky a nová okna do věže. Tato velká oprava za více než 7 mil. korun by nemohla proběhnout bez velké pomoci nejen senických farníků, ale i dalších dobrodinců a dárců.

Patrocinium (hody): neděle v blízkosti 22. července